Osudy jedné sochy (část první)

Úvodem

Naše zemědělství zaznamenalo od počátku tohoto století význačný pokrok. Určitý podíl na tom mělo stoupající odborné vzdělání, rozvoj výrobních prostředků a zvýšená potřeba potravin.

Rozhodující vliv však měla narůstající odborná vyspělost, která vytvořila podmínky pro rozvoj výroby a zlepšení života na vesnici. Postupné zakládání řady odborných spolků a především budování zemědělského družstevnictví pomohlo vytvořit širokou a bezpečnou základnu pro zdravý vývoj našeho zemědělství.

Nezbytným předpokladem úspěchů bylo politické sjednocení a semknutost vesnice. Vyrostlo z potřeby zajištění základních práv člověka pracujícího na půdě a vytvoření podmínek pro jeho zdravé začlenění do národního celku.

Cesta od založení Selské jednoty pro království české (1889) přes Sdružení českých zemědělců až k ustanovení samostatné České strany agrární (6. 1. 1899), byla provázena neúnavným úsilím a korunována velkým úspěchem zejména při volbách do Zemského sněmu českého v předjaří roku 1908.

To už stál v čele zemědělského hnutí hostivařský rolník Antonín Švehla. Dějinný vývoj jej později přivedl i do popředí v úsilí o dosažení národní svobody a státní samostatnosti. S jeho jménem je nerozlučně spjat 28. říjen 1918 právě tak, jako následné budování samostatného státu na zásadách demokracie. Politik a státník. K zármutku celého národa odešel předčasně (12. 12. 1933), ale jeho záslužné dílo je hodnotou trvalou.

Antonín Š v e h l a a Říčansko

Kde jinde by se mohl tolik uplatňovat vliv Antonína Švehly, jako v přímém sousedství Hostivaře. Říčansko vždycky stálo v popředí hospodářské a politické činnosti. Spolu s Jílovskem se stalo jeho prvním volebním okresem v roce 1908. K naší oblastí měl Antonín Švehla i pouta citová. Vždyť malá osada Lipany u Říčan byla rodištěm jeho maminky a také místem, kam v mladých letech pěšky rád chodíval. Rodové sepětí mělo své pevné kořeny.

V živé paměti našich hospodářů byl zejména úspěšný tzv. řepařský boj, který v období 1905 měl své vyvrcholení v řepařské stávce. Na Říčansku jsme později měli možnost poznat celou řadu politických osobností, ale nejvyšší autoritou pro nás trvale byl náš hostivařský soused, Antonín Švehla.

Proto jsme s takovou starostlivostí sledovali Švehlův několikaletý zápas se smrtí, který měl své vyvrcholení v období 1929 – 1933. Později se 12. prosinec pro nás stal dnem smutného vzpomínání. To jsme už mohli jen navštěvovat Švehlův hrob v Hostivaři. A činili jsme tak pravidelně – zejména v obdobích, kdy doléhaly starosti o zemědělství a celý národ.

Převzato ze sborníku NA PAMÁTKU ANTONÍNA ŠVEHLY (Říčany, 1990)

Část druhá

Sdílet

Rubriky: Z historie Lipan ~ Štítky: historie, historie Lipan, Antonín Švehla