Bude to už 300 let od chvíle, kdy se v sousedních Kolovratech nalézaly dva rybníky. Oba měly v názvu mlýn. Prvý byl velký Mlýnský rybník a ten druhý menší patřil k menšímu vodnímu mlýnu. Také v těchto rybnících, podobně jako u nás v Lipanech žili vodníci. Ve velkém mlýnském starý a nerudný vodník Paskřivec a v tom menším dobrý kamarád našeho lipanského vodníka Lojzíka, Šimšula.

Starý Paskřivec, to byl zlý vodník, který stále číhal, koho by mohl stáhnout pod vodu a jeho dušičku uzavřít do dušičkového hrnku s pokličkou. Však se chlubíval, kolik že má už ulovených duší na své polici pod starou vrbou. Nabádal oba mladé vodníky Lojzíka i Šimšulu, že také musí podle starodávného zvyku duše lapat a do hrnků uzavírat. To se ale našim dvěma zeleným kamarádům vůbec nelíbilo. Oba spíše lidem pomáhali a škodit se rozhodli teprve tehdy, když je někdo rušil, nebo na ně spřádal jinou neplechu. Jednou v létě, to se sešli se svým spolužákem Bubáčkem ze strašidelné školy, si postěžovali, jak starý kolovratský Paskřivec škodí zdejším lidem. Přemítali až do samotného ranního kuropění, jak starého vodníka vytrestat a jeho uvězněné duše osvobodit. Až Bubáček si nad ránem klepl do hlavy. Už to mám kamarádi! Lojzíku, vždyť končí žně a sedláci z Lipan budou vozit obilí do kolovratského mlýna. A protože je úroda dobrá, bude Šimšulo potřeba hodně vody, aby se vše semlelo. No pravda a co s tím má dočinění Paskřivec? Pošleme mlynáři tolik vody, aby se Paskřivcovi jeho rybník rychle zaplnil a zabráníme mu otevřít stavidlo. Rybník se mu vylije a uvězněné duše ta potopa osvobodí. Ale Bubáčku, to ty nevíš! Vodník bez pozvání nesmí do cizího rybníka, to by mne čekal veliký trest od vodnické rady uzavřít jen tak v cizím rybníce stavidlo. Lojzíka ale něco napadlo. Víte co, přimícháme do proudící vody votruby z mlýna a ty výpusť starému Paskřivcovi zalepí. Domluveno! Ty Bubáčku zaletíš za vodníkem do Velkých Popovic, ať zítra otevře všechny prameny v okolí a hrne vodu na Kolovraty. Šimšulo, ty panu domácímu vysvětli, jaká že to přijde velká voda a poraď, ať si připraví fůry obilí a řádně promaže hřídele, aby nezapálilo mlýn. A já budu pod mlýnem do vody přisypávat votruby. Jak bylo dohodnuto, tak na druhý den uděláno.

V okolí Popovic se lidé po ránu divili, jakpakto, neprší a voda v potocích stejně stoupá a žene se krajinou. Kolovratský mlynář nakázal chase, ať se připraví, že dnes mlýn semele všechno obilí z okolních vsí. Přišla sedmá hodina ranní a už to začalo. Kolo mlýna se roztočilo jako káča, pacholci nestačili odnášet semletou mouku a votruby ze mlýna jen pršely. Lojzík už měl připravenu širokou lopatu a přihazoval do potoka, co mu síly stačili. Votruby nejen že v Paskřivcově rybníce počaly bobnat a voda spíše vypadala jako kaše, ale i samotného Paskřivce vyhnaly z vody. Votruby, to vodníci neradi. Výpusť se za okamžik ucpala a voda počala stoupat. Vyvrátila vrbu, ta pohnula policí s hrnky, které se sesunuly na hladinu a vlnky shazovaly jednotlivé pokličky. Paskřivcovi nezbylo, než se dívat ze břehu, jak osvobozené dušičky odlétají do nebíčka. Bědoval, naříkal, poskakoval kolem svého rybníka, ale nic platno. Rybník se zanesl, časem zarostl lebedou a dnes už nikdo neví, kde je starému Paskřivcovi konec. Vy ale děti stále dávejte pozor, ať se vám při koupání nestane nehoda. To by vaší duši i Lojzík chtěnechtě musel zavřít do hrnečku.