Milé děti,

jistě si pamatujete, jak jsme si před rokem povídali o lipanském hastrmánkovi Lojzíkovi, který před dávnými lety bydlel na tomto místě v rybníku na návsi. Tehdá se na rybník chodily koupat všechny husy, které se chovaly v každém stavení v Lipanech. Lojzík, ten měl lipanské husy v oblibě. Každé ráno jim připravil na hladině něco dobrého k zobnutí, a když měl dobrou náladu tak husičky lechtal na bříšku, jak mu pluly sem a tam po rybníčku nad hlavou. Bylo potom na návsi kejhání. Husy se totiž neumí smát jako vy, děti, ale když je něco lechtá, tak se dají do kejhání. Lojzík po každé husí návštěvě navečer posbíral husí pírka z hladiny a těmi si vycpával svou peřinku.

Jednoho dne ráno, to už na rybníce bylo dost husí, stále chyběly ty ze statku kostela. Lojzík jen vystrčil hlavu z rybníčku a už vidí hospodáře, jak spěchá ze dvora na náves a rovnou k hastrmanovi. Dobré ráno pantáto, pozdravil Lojzík, kdepak máte husičky? Lojzíku neštěstí, povídá hospodář a lomí rukama, husy jsou dočista pryč! Snad je někdo v noci do pytlů nastrkal a odvezl. Lojzík se zamyslel a povídá, „kdepak pantáto, to se vám spíš ty vaše husy poplašily. Včera navečer tudy letěly divoké husy, a to si ty vaše mohly krky vykroutit, jak jim záviděly ten let po obloze. No jo Lojzíku, to bude ono, povídá hospodář, ale kde je jim teď konec? Pantáto, pohlídejte mi tady rybníček a já se poptám u kamarádů vodníků,“ povídá na to Lojzík.

A už běží k vrbě za návsí, co se kolem ní jezdí do Kuří. Abyste děti věděli, vrba to je ten pravý strom pro hastrmany. Však zajisté víte, že si na vrbě takový hastrman nejlépe posedí při opravě botiček, nebo kabátku. Vrba je ale také hastrmanův telefon, musí být řádně stará a správně vykotlaná, aby bylo hastrmanovi na dálku pěkně rozumět. Lojzík se do vrby naklonil a volá halóóó, kamarádi hastrmani, tady hastrman Lojzík z Lipan, hledá se hejno husí co se ztratily pantátovy ze statku u kostela. Ani se Lojzík nestačil narovnat a už mu vrba hlásí, tady hastrman z Benic, husy tudy propluly po potoce ve čtyři ráno, počet dvanáct. A hnedle hastrman z Uhříněvsi a všichni pražští hastrmani z potoka Botiče až po řeku Vltavu hlásí Lojzíkovi, že lipanské husy také zahlédli. Poslední se zahlásil starý hastrman Kocanda, co bydlí v Praze pod jezem U Mánesa. To, že se husy nechávají krmit místo labutí u přístavu parníků pod mostem.

Jak to pantáta uslyšel, zapřáhl bryčku za koníka a už upaluje po císařské silnici ku Praze. Sebou si vzal pytlík ječmene, to husy rády, dalších dvanáct pytlů na husy a celou cestu hudroval, jak mu ty divoké husy poplašily jeho hejno.

V přístavu u parníků bylo pozdvižení! Jak milé husy uviděly pantátu, daly se do máchání křídly, lidé se sbíhali, cože je to za divné představení? To by pantáta mohl vybírat vstupné, kolik se lidu seběhlo. Nacpal ale husy do pytlů a odvezl je nazpátek do Lipan na náves. To víte, že jim Lojzík vyčinil. Husy hloupé, jen náhodou jste pluly po proudu potoka do Vltavy. Pokud byste se vydaly proti proudu do Kuří, tak vás tam všechny upekly a snědly. Kuří se vyhýbejte, tam mají odjakživa na lipanský husičky spadeno.