Veřejné toalety v Lipanech
Nynější toalety MHD
Tato moderní toaleta pro řidiče Dopravního podniku je zde v Lipanech postavena na původních základech dřevěných veřejných záchodků. U nás v Lipanech to byly jediné toho druhu mimo hranice tehdejší Prahy. Jen v hlavním městě jich bylo deset. Měly samozřejmě oddělení pro pány a pro dámy. Každé oddělení pak 1 kabinu I. třídy a 2 kabiny II. třídy. Kabiny byly větrány a vytápěny teplým vzduchem. V kabinách I. třídy bylo i zrcadlo, umývadlo s mýdlem, ručníky, kartáče, hřebeny atd. Poplatek za kabinu I. třídy byl 4 krejcary, za II. třídu 2 krejcary. Za zvláštní příplatek bylo možno si také nechat vyčistit šaty a boty.
Původní toalety v Lipanech
Ptáte se, proč takový záchodek byl umístěn právě v Lipanech?
V roce 1891 začala v Praze jezdit první elektrická tramvaj. Křižík provozoval linku z Letné na pražské výstaviště a později i na jiná místa. Prvou mimopražskou konečnou stanicí měla být lipanská náves na trase Koňský trh – zámek Průhonice – Lipany s budoucím pokračováním směrem na Bechyni, Tábor, České Budějovice a Vídeň. Není zcela potvrzeno, zda na myšlenku elektrické koňky ukončené v Lipanech přivedl Křižíka jeho přítel, mladý Jára Cimrman. Vzhledem k poťouchlosti projektu je to více než pravděpodobné. Začátek 20. století však přináší Křižíkovi řadu finančních problémů. V roce 1913 se dostává Křižík do problémů se splácením úvěru na stavbu trati u Pražské úvěrní banky. V roce 1917 tato banka přebírá Křižíkův závod a ruší veškeré přípravy na výstavbu trasy. Zůstaly pouze již postavené veřejné záchodky, které se staly velkou atrakcí pro projíždějící selské povozy a jejich vozky. Obslužným personálem byla povětšinou omladina z nedaleko stojící pastoušky.
František Křižík zemřel 22. ledna 1941 ve Stádleci u Tábora. Křižík je pohřben na vyšehradském Slavíně. Jára Cimrman je stále někde mezi námi.
Informace našel a článek sepsal M. Procházka