Milé děti,

povím vám krátký příběh o historii hastrmanů u nás v Lipanech. V dřívějších dobách, co se jezdívalo místo vlakem a auty na vozíku za koníkem, nebo se chodívalo pěšky, měla každá pořádná vesnice svého hastrmana. Také v Lipanech bydlel v rybníčku na návsi dlouhá léta hastrmánek Lojzík. Byl to tuze hezounký a drobný panáček, kterého měli všichni ve vsi rádi. Pomáhal v Lipanech s deštěm, když bylo třeba zalít zahrádky a pole. Na rybníce hlídal místním husy a kachny, staral se, aby žáby v noci moc nekuňkaly a na rybníčku bylo čisto a nerostl tam žádný žabinec. V hospůdce, kam chodil na fajfku a na přetřes, měl své místo hnedle u dveří. To proto, že mu jako každému správnému hastrmanovi kapala z kabátku na zem pěkně po kapičkách voda. Místní Lojzíkovi poručili pivečko a on, když měl dobrou náladu, vyprávěl, co se přihodilo kde na řekách a rybnících po okolí.

Přišla však nová doba, samý spěch a kvap, husy se přestaly koupat v rybníčku, hospodu zavřeli a do rybníčku začali lidé z Lipan házet haraburdí a binec a vůbec nepořádek. To se Lojzík zle rozzlobil a přestěhoval se za kamarádem do řeky Sázavy. Rybníček zarostl žabincem a puškvorcem, všady plno komárů, tak si lipanští svůj rybníček poničili a nakonec ho i zasypali.

Až před lety se u vsi postavil rybníček nový a jak se to Lojzík dozvěděl, nedalo mu to a vrátil se k nám do Lipan. Občas zajde do hospůdky, to poznáte, když uvidíte na podlaze loužičku, nebo mokré ťápoty. Večer, když se budete chovat tiše, můžete vidět Lojzíka sedět u vody, nebo na břehu. To si opravuje botičky nebo kabátek. Když se za bílého dne hážou ryby v rybníce, to Lojzík ryby počítá a váží.

A vy děti si zapamatujte, že se o čistý rybníček také musíte postarat a nic do něj Lojzíkovi neházet. Když půjdete okolo, tak nezapomeňte Lojzíka pozdravit. On se vám sice neukáže, protože nemá moc rád sluníčko, ale nebojte se, dobře vás slyší.